wz

Expedice Čámur 2006

Dobře, kromě bahna jsme taky viděli úplné zatmění Slunce - ale jeho fotky tu nehledejte, my se radší koukali. english.

Sultanahmet Camii - Modrá mešita v Istnabulu se šesti minarety a barevnou výzdobou uvnitř, která ji dala její přezdívku. Úchvatná památka, která je navíc úplně zadarmo.

Staví se první mezikontinentální metro! Vlevo Evropa, vpravo Asie, mezi nimi nejemn Bosporský most, ale také obří bagr pomáhající při stavbě podmořského tunelu.

Mešita Sulejmána nádherného, největší mešita v Istanbulu, ve večerním osvětlení.

Odplouváme z Evropy, vzadu Sulejnámova mešita, Vlevo Yeni Camii, tedy Nová mešita, v popředí přístav v Eminonu.

Trochu zamlžený pohled na sultánský palác Topkapi, Ayu Sofiu a úplně vlevo i Modrou mešitu, tradiční Istanbulské panorama.

Zpět v Evropě. Prastaré hradby obepínají obrovskou rozlohu poloostrova mezi Marmarským mořem, Bosporem a Zlatým rohem, od paláce až sem je to přes 6 km. Hradby jsou dvojité, mezi nimi mají lidé různá políčka a zahrádky.

Na jižním konci hradeb u Marmarského moře je pěkná pevnost.

Z Ankrary žádnou fotku nemáme, tak se přesuneme o skoro tisíc km do Kapadocie. Po cestě z Goreme do Open Air Musea vidíme všude tufové útvary s jeskyněmi a v dáli lákavou stolovou horu, kam jsme nakonec vystoupili.

Ukázkové pyramidky tamtéž.

V Open Air Museu, kde jsou soustředěny nejvýznamnější kostely s freskami a podobné výmysly,první pokusy s polarizačním filtrem vedou k takto modré obloze, ale i k poškození některých nepublikovaných snímků.

Pyramida s jakýmsi klášterem v O-A Museu, šíleně modrá barva je dána kombinací polarizáku s Kodakem a je i na papírové fotce.

Jiná část muzea, na skále v dáli je horolezec Limetka.

Opuštíme museum, tak ještě pěkný průhled.

Astrofoto z Limetkova stativu nad Goreme. Velký Vůz, v pozdadí bílé Tufové útvary z 016.jpg osvětlené světly vesnice.

Orion, Býk a Plejády, v popředí krásné obrysy pyramid

Ještě pyramidy s Orionem a Velkým psem, bohužel s otiskem prstu na negativu:(

Kousek nad muzeem je moc pěkná skupinka skal, nedaleko níž jsem spali.

Ráno se budíme s takovýmto božím výhledem. Povšimnete si vzadu balonu. Jsme několik set metrů do musea a všech autobusů, ale tady je majestátní klid.

Kvetou moc pěkné kytičky, v pozadí Uchcisar, dominanta okolí, také provrtaná jeskyněmi.

A takhle hezky sme tu tábořili.

I v březnu vyprahlou krajinou se jen tak potulují 20cmetrové želvy!

Velký komplex v jednom skalním bloku poblíž byl bohužel nepřístupný, ale zdálky pěkný.

Zato jiná doupata ve skrytém kaňonu se dala pěkně prolézat. já se teda výš neodvážil, ale Ivana ano:)

Zase jeden luxusní průhled, tu sme torchu blíže muzeu, takže se sem dostanou i běžní turisté, jednoho jsme museli z obrázku ustříhnout.

Složením dvou fotek šiřokáčem vzniklo panorama neuvěřitelné stolové hory (která tedy není moc stolové, jejím středem vede ůdolí, které z téhle strany není vidět), na níž jsme o několik hodin později rozbili tábor - ovšem po překonání těch kaňonů před námi.

Návrat do známých končnin - Guzelyurt s přehradou a ruinami kláštera. V pozadí úpatí zasněžených hor sahajících do výše 3300 metrů. Tady poprvé výrazně pršelo.

A ještě jednou známé místo, ale z neznámé perspektivy - famózní klášter v Selime, kde jsme letos náhodou objevili ukrytou cestu do vyšších pater a získali tak i tento krásný výled. Všimněte si také úplně jiných barev daných jarní zelení na skalách.

A to jsem já v tunelu se strmým schodištěm, které nahoru vede.

Ještě jednou a lépe osvětlen.

Já a limetka v nižších patrech kláštera.

Až tam nahoře jsme byli!

Při pátrání po solné poušti okolo městečka Eskil jsme nalezli jenom trávu, ovce, pastýře a spoustu Čámuru (což je turecky bahno). Poušť je prý v provozu až od července, kdy to všechno pořádně vyschne...

Do Konyi jsme přijeli dost pozdě večer, takže zdejší superpamátku jménem Mevlana pozorujeme jenom přes plot.

Ale i tak vypadá docela zajímavě.

Pár kilometrů od Manavgatu na pobřeží najdete tyto nízké, ale opravdu mohutné (a v době naší návštěvy trochu rozvodněné) vodopády. Sice s dřevěnými mostíky, suvenýry a za vstupné, ale velmi pěkné.

Vodopád z jiného úhlu.

Malý výlet do hor - průzkum kaňonu Koprulu a jeho okolí - odhalil krásu zasněžených vrcholků a bujné zelené lesy. Bohužel fotka z ruin v Selge, zlatého hřebu programu, nevyšla.

Ještě další hory tamtéž.

Kopru znamena most a podle nich se kanon jmenuje - tento u výtoku ze soutěsky je takovým místním logem.

Vnikli jsme i trochu do kaňonu. Do řeky přímo ze skal tryskají neuvěřitelně masivní proudy vody.

A je tu i malá jeskyňka se starými zbytky krápníků.

V okolí najdete řadu bočních údolí, která bývají neméně působivá.

Z výšky 950 metrů u Selge lze přehlédnout okolní nesmyslný terén plný bloků jakéhosi slepence, i vzdálený horský hřeben, obklopující celé údolí.

Ale na pozorování zatmění míříme do přímořského Side. Tady si člověk může fotit ruiny rovnou ze stanu. Divadlo ale zase nevyšlo.

Apollonův chrám přímo na pobřeží v Side. Teda to, co z něj zbylo. Zde se odehrávaly největší návaly při zatmění.

Skupina českých pozorovatelů, které jsme tu potkali a miláček.

Astrofoto! částečné zatmění skrze filtr a navíc odraz okolí v něm fytažený polarizákem.

Vodopády Dudenbasi (zevntitř), ve skutečnosti patrně umělé, ale vysloveně bombastické.

Tytéž vodopády ještě z dálky, okolo krásná džungle

Dobbře, ještě z boku!

Larabasi Selasi, kde voda z předchozího vodopádu padá do moře. Možná také uměle.

Totéž.

Ještě z vrchu, jak voda padá přes okraj. V pozadí lodička.

Trh s kořením v Istanbulu při cestě zpět.

Rozloučení s Istanbulem.

Na četné žádosti přidáváme jízdní řád tureckých rychlíků. Finta je v tom, že v Turecku jich jezdí tak málo, ež se skutečně všechn vejdou na jednu stránku!